GURU PURNIMA

O úplňku někdy mezi červnem a červencem se slaví v hinduistických a buddhistických společenstvích, hlavně Indii, Nepálu a Bhútánu svátek Guru Purnima. Sanskrtské slovo „purnima“ je úplněk a slovo „guru“ se skládá ze dvou: „gu“ znamená temnota nebo nevědomost a „ru“ je odstraňovatel. Tedy guru je odstraňovatel temnoty, ten, kdo přináší světlo vědění, světlo pravdy.
Nositelem pravdy bylo v naší kultuře odjakživa slovo. Ne nadarmo se nám říká Slované, ne nadarmo tomu, kdo pravdu o tomto světě, který stavíme a pojmenováváme slovy, říkáme osvícený. Slovo bylo mezi Slovany v minulosti obětním nástrojem, takovou má moc. Slovem můžeme svět prosvětlit nebo uvrhnout někoho do temnoty. 

Jan Kozák v knize Kořeny indoevropské duchovní tradice praví: 

„Obě věčně slepé síly, pomocí jejichž antagonistického srážení vzniká život a člověk, jsou v učení Védy viděny buď v podobě dvou misek či puklic (činitelských „činelů“), rodících svým srážením základní „tón života“ – „brahma“ („Slovo“) – který nese svět (!) – nebo chápány jako „dva kameny“ (…) a celý svět byl proto viděn duchovně a nikoliv pouze matierálně – jako obrovský hmoždíř, ve kterém se pomocí „horní palice“, reprezentující horní sílu Nebe či muže, v „dolní misce“ Země či ženy „hmoždí“ člověk za poznáním. Stálou činností obou těchto věčných kosmických „činelů“ dochází ke vzniku vykřesaného „tónu“ („tanus“ od slova „tanóti“, česky „tanouti“, „vytanouti“) coby základního prostoru života (!), který je postupně pomocí stínové síly zrcadlení „zaléván“ hmotou. (…)
Právě tato vize „trojího světa“ dala potom vzniknout hlavnímu liturgickému obřadu, se kterým se setkáváme v indické Védě i perské Avestě – obřadu vytloukání „sómy“ u Indů či „haomy“ – „hómy“ („Člověka“) – u starých Peršanů. Tento „sóma“ či „hóma“, jak mu říkali Peršané, coby vykřesané Světlo poznání a pravá podstata lidství, „ten třetí“, dal člověku také jeho latinský název – „homo“.
„Jako obraz dvou proti sobě působících či o sebe stále křesajících kosmických sil, tak také obraz dvou proudů – „živé vody“ vzhůru a „mrtvé vody“ dolů – které z těchto kosmických „božích mlýnů“ vytékají, tvoří podstatu indoevropského vidění světa – podstatu původního a skutečného „védského křesťanství“! Toto byla myšlenková škola a tradice, pomocí které se člověk a celá lidská společnost vymanila ze spodního světa zvířat. Zvuk o sebe narážejících kosmických „kamenů“, nazvaný ve védštině naprosto výjimečně zvukomalebně „vak, vak, vak“ určil také název lidské řeči jako takové – védsky „vak, vač“.
Tato původní řeč – „vak“ – však nevznikla vůbec proto, aby sloužila lidem coby vzájemný „komunikační instrument“ k praktické činnosti při „dobývání“ bohatství planety, nevznikla s vegetativním cílem, ale přímo naopak, tj. jako buditel – probouzeč – či spásné slovo vědění, které rozevírá Temnoty nevědění a vytváří tak prostor míru a Světla vědění, které rozevírá Temnoty nevědění a vytváří tak prostor míru a Světla vědění – „dobré lidské pole.“ Tato původní lidská řeč vznikla a byla na svém počátku nejprve pouze výsostným liturgickým prostředkem (!) užívaným pouze „znalci slova“ („bráhmany“, „slovany“, „skandy“ nebo „galy“ („to call“) za „svatým“, tj. životadárným („geniálním“), účelem při gnostickém obřadu (védsky „yadžňa“ od „džňá“ - poznat“!), jenž praktikoval a zároveň znázorňoval zrození člověka a života z vykřesaného ducha Úplnosti – z brahma.“ 

Tedy Slovo neslo světlo poznání a bylo posvátné. .

V Evangeliu podle Jana se praví: .

„Na počátku bylo Slovo, to Slovo bylo u Boha, to Slovo bylo Bůh. To bylo na počátku u Boha. Všechno povstalo skrze ně a bez něho nepovstalo nic, co jest. V něm byl život a život byl světlo lidí. To světlo ve tmě svítí a tma je nepohltila.“  

Nemám ambice zde Védy či Písmo interpretovat a vysvětlovat, ani nejsem křesťanka. Na co se snažím poukázat je, že naše slovanské a indické kulturní základy pocházejí ze stejné indoevropské skupiny a všichni žijeme na jedné Zemi a v tomto vesmíru. Snažím se poukázat na to, že Slovo bylo původně nositelem vyšší Pravdy, nositelem spojení s vyšším principem. A to je jóga. Můžeme být nositeli světla a sami sobě i jiným prosvětlovat den, tím se stává každý z nás vlastním guru, odstraňovatelem nevědomosti, temnoty. Měli bychom pohlížet do svého nitra, jak jen to jde. Hledat v sobě svou vlastní pravdu o světě. Poté vážit slova a nahlížet jejich význam v šíři a hloubce, přestože i v tak bohatých jazycích, které mají tolik společného, jako jsou sanskrt nebo čeština, je naše slovní vyjádření vždy omezené a jen náznakem toho, co cítíme ve svém srdci, víme v hlubinách své duše. A zároveň věřím, že jde vnímat více než slova. Lze vnímat energii slov a za slovy. Je možné vnímat celou bytostí světlo tohoto světa a vnitřní vedení, které když se na něj napojíme, nás nenechá uhnout z naší cesty. Je otázka, jestli vůbec nějakého vnějšího guru, učitele potřebujeme. Často si projdeme v životě několika fázemi. Ty základní sestávají z pocitu, že to je všechno hloupost, že nikoho nepotřebujeme, aby nám říkal, co si myslet a co dělat. Před další fází se obyčejně v našem životě stane něco či méně zásadního, objevíme nějaké staré bolesti, možná i ty nové, dáme se do práce a začneme kopat. Patrně je tam v hloubce tolik neznáma, že dojdeme k pocitu, že teď by to učitele chtělo, možná hodně chtělo. Možná ho i najdeme. Nu a potom často nastává sled událostí, které se nedají rozumem moc chápat a býváme uvrženi do zmatku, pochyb, nedůvěry ve všechno a ve všechny a musíme se v tom vlastním bahnu trošku porochnit, než nám z něj vykouknou aspoň oči a nos, možná i srdce, abychom někde tam hluboko uvnitř sebe (a rozum to není), pochopili celou svou bytostí, že možná žádného guru nepotřebujeme. A pokud opravdu ano, jednoho dne se zjeví, bude tady a my budeme vědět, že je to on/a. Už nebude o čem pochybovat, protože budeme mít své vnitřní vedení. Život nás učí. Všechny situace v něm, příjemné i těžké (ty více), všichni lidé, milí i konfliktní (ti více), všechny naše vjemy, pocity, myšlenky, a hlavně naše pravidelná praxe jsou našimi učiteli. Když neuvidíme toto, je nám jakýkoli vnější učitel stejně k nepotřebě. To důležité ale očima neuvidíme. Je potřeba se dívat celým svým bytím. 

Čím jsem starší, tím víc mám pocit, že nic nevím. Sokrates měl pravdu. Čím více toho o světě zjišťujeme, tím víc v údivu a v pokoře před tím vším tady stojíme s vědomím, že víme o vesmíru, světě, existenci tak málo. Jedno jsem ale zatím zjistila. Svět se mění podle toho, kdo a jak se na něj dívá. Svět se mění, když vědomě změníme svůj úhel pohledu, když zvedneme svou energetickou hladinu. Svět se změní, když se rozhodneme kontrolovat své myšlenky a učiníme kroky k rozhodnutí být šťastní. A o tom to je. Ne o malování si světa narůžovo. Ale vybírat si, jak jej budeme vidět, jak jej budeme nahlížet, jak na něj budeme reagovat. Svět se zrcadlí. V nás a my v něm. Navzájem. A v zrcadle se mnohem lépe vidíme na světle. I když bez stínů by to taky nešlo. Krásný svátek všem nositelům pravdy, světlonosičům a našim učitelům. Oslavujme pravdu o tomto světě. Každý máme tu svoji, přesto, se po čase a vitřní práci, pravdy jogínů podobají. Jako by existovala ještě nějaká vyšší PRAVDA, nad tím vším, okolo toho všeho a uvnitř všeho, uvnitř nás a my v ní, propojení všeho se všemi, a ta JE JEN JEDNA.


———————————————————

Rozvrh skupinových lekcí.

Poptat/Rezervovat si individuální sezení můžete zde.

———————————————————


GURU PURNIMA

Guru Purnima’s feast day is celebrated in Hindu and Buddhist communities, mainly India, Nepal and Bhutan, somewhere between June and July. The Sanskrit word “purnima” is a full moon, and the word “guru” consists of two: “gu” means darkness or ignorance, and “ru” is a remover. Thus, the guru is the eliminator of darkness, the one who brings the light of knowledge, the light of truth.
The bearer of truth has always been a WORD in our culture. The word was a sacrificial tool among the Slavs in the past; through the word, we can bring light the world or throw someone into the darkness.

Jan Kozák in the book The Roots of Indo-European Spiritual Tradition says:

“Both the always blind forces through which life and man are antagonized by clotting are seen in the Vedic teachings either in the form of two bowls or cracks (acting” cymbals “) giving birth to the basic” tone of life “-” brahma “(” Word “) ) - which carries the world (!) - or understood as “two stones” (…) and the whole world was therefore seen spiritually and not merely materially - as a huge mortar, in which, through the “upper stick” representing the upper power of Heaven or man , in the “lower bowl” of the Earth or the woman “the waxing” man for knowledge. The constant activity of these two eternal cosmic “cymbals” is the emergence of a “tonic” (“tanus” from the word “tanóti”, “tanouti”, “tantalize”) as the basic space of life (!), Which is gradually mirrored by the shadow power. “Watered” by matter. (…)
It was this vision of the “triple world” that then gave rise to the main liturgical ritual, which we encounter in Indian Vedas and the Persian Avestas - the rite of “soma” for Indians or “haoma” - “homa” (“Man”) - for old Persians. This “soma” or “haoma”, as the Persians called it, as the Light of Knowledge and the true essence of humanity, “the third”, also gave man his Latin name - “homo”.
“As a picture of two opposing or still cosmic forces, the image of two streams - the” living waters” up and the “dead waters” down - which emanate from these cosmic “windmills” form the essence of the Indo-European vision of the world - the essence the original and genuine “Vedic Christianity”! This was a school of thought and tradition through which man and the whole human society emerged from the lower world of animals. The sound of hitting the cosmic “stones”, called “vac, vac, vac” in the Vedic language, also determined the name of human speech as such - the Vedic “vac, vatch”.
However, this original language - the “vac” - was not created at all to serve the people as a mutual “communication instrument” to the practical activity of “conquering” the planet’s wealth, it was not created with a vegetative goal, but directly, that is as a wake-up or salvation the word of knowledge that opens up the Darkness of ignorance, creating a space of peace and Light of knowledge that opens the Darkness of ignorance, creating a space of peace and Light of knowledge - “a good human field.” (!) used only by “word connoisseurs” (“brāhmaṇas”, “slavs”, “skandas” or “gals” (“to call”) for “holy”, ie life-giving (“genius”) purpose in the Gnostic ceremony ( Vedic “yajna” from “jnana” - to know “!”) who has practiced and at the same time depicted the birth of man and life from the queen the spirit of Completeness — of Brahma. ” 

Thus the Word carried light of knowledge and was sacred. 

The Gospel according to John says: 

 “In the beginning was the Word, the Word was with God, the Word was God. That was in the beginning with God. Everything arose through them, and nothing without it arose. There was life and life was the light of men. The light shines in the darkness, and the darkness has not absorbed it. “ 

 I have no ambition here to interpret and explain the Vedas or Scripture, nor am I a Christian. What I am trying to point out is that our Slavic and Indian cultural foundations come from the same Indo-European group, and we all live on one Earth and in this universe. I try to point out that the Word was originally the bearer of the higher Truth, the bearer of the connection with the higher principle. And that’s yoga. We can be the bearers of light and illuminate the day for ourselves and others, making each of us our own guru, the eliminator of ignorance, the darkness. We should look inside ourselves as much as we can. Search within ourselves our own truth about the world. Then, to appreciate the words and see their meaning in breadth and depth, even in such rich languages that have so much in common as Sanskrit or Czech, our verbal expression is always limited and only a hint of what we feel in our hearts we know in the depths of our souls. And at the same time, I believe it is more than words. We can perceive the energy of words and behind words. It is possible to perceive by the whole being the light of this world and the inner guidance that, when we join it, will not let us step out of our path. It is a question of whether we need an external guru, or a teacher.
We often go through several stages in our lives. The basic ones consist of the feeling that it is all stupid that we do not need anyone to tell us what to think and what to do. Before the next phase, something or less fundamental happens in our lives, we discover some old pains, maybe even the new ones, get to work and start digging. Probably there is so much unknown in the depth that we will feel that the teacher would be handy, maybe a lot. Maybe we can find him or her. And then, often, there is a sequence of events that cannot reasonably be understood and we are thrown into confusion, doubt, mistrust in everything and in all, and we have to melt a little in our own mud before we can take at least our eyes and nose above and see, maybe even feel trough the heart, to know from somewhere deep inside ourselves (and it is not by reason), understand with all our being that we may not need any guru. And if we really do, one day s/he will appear, s/he will be here and we will know that it is him / her. There will be no more doubt because we will have our inner leadership. Life teaches us. All the situations, pleasant and unpleasant (those teach us more), all people, nice and conflicting (these teach us more again), all our perceptions, feelings, thoughts, and most importantly our regular practice are our teachers. If we do not see this, any external teacher is equally useless. What is important is not seen with our eyes though. We need to look with our whole being. 

The older I get, the more I feel I don’t know anything. Socrates was right. The more we find out about the world, the more we are in awe and humility facing all this, knowing that we know about the universe, the world, existence so little. But I have found a piece of knowing so far. The world changes according to who looks at it. The world is changes when we consciously change our point of view when we raise our energy level. The world changes when we decide to control our thoughts and take steps to be happy. And that’s what it is all about. Not about painting the world in pink. But to choose how we will look at it, how we will see it, how we will respond to it. The world is mirrored. In us and we are reflected in it. Each of us reflect each other. And in the mirror we see much better with light. Though it wouldn’t work without shadows. A beautiful celebration for all truth holders, light carriers and our teachers. Let us celebrate the truth int this world. We all have our own, yet, after some time and work, the truths of yogis resemble. It is as if there is some higher TRUE, above all, around it all and inside everything, inside us and us inside of it, linking everything with all, and that TRUTH IS ONE.  


———————————————————

Group sessions schedule to be found here.

You can ask about/book one-to-one session here.

———————————————————

Bavilo Vás čtení? Sdílejte, lajkujte, diskutujte. 
Možná Vás budou zajímat i další související články:

Štěstí

Mezinárodní den jógy

Impozantní Indie a božské Bali

V bouři pevně stůj

Energie diskomfortu

Psychospirituální krize

Po cestě prostoty

Stres a trauma jako potenciál transformace

Svět vzhůru nohama

Video pro uvolnění stresu: Protažení psoasu, prokrvení břicha a pánve

Bolestivá menstruace je volání těla o pomoc

Stand by you

Tělo a duše jedno jsou

Ranhojič

Light touch

Kdo jsi a kam kráčíš

Drop of Nothing

Energie nade vše

Oslava Ganéši - Ganesha Chathurthi

The Soul Ride

Prayer to the Universe

Pravda v kapse

Jóga srdce z módy nevychází

Shanti mantra Om Asato Ma Sadgamaya

Strach ze změny, aneb dům, do kterého zatéká

Hanuman Jayanti

Člověk není ostrov

Happy Holi

Štěstí je muška zlatá

Guru Mantra

Mantra Lokah Samastah Sukhino Bhavantu

Adventní čokoláda pro duši I: Naděje

Adventní čokoláda pro duši II: Mír

Adventní čokoláda pro duši III: Přátelství

Adventní čokoláda pro duši IV: Láska

Síla očisty: Ve zdravém těle zdravý duch

Nemoc jako informace

Diwali: Poslední zhasíná

Jin jóga: Cesta do hlubin jogínovy duše

Byl jednou jeden víkend

Chodidla jsou blízko země

Cti učitele svého: Guru Purnima

Kam kráčíme

Sbírejme plody až když jsou zralé

India All In One

Život je jako jízda na kole

Stačí málo…

Jen si tak plout

Za vším hledej ženu aneb Devět nocí

Nové pravidelné lekce

Sankalpa (záměr) aneb Jak si správně přát

Namaste…Zřím tě

Velký přehled jógových stylů aneb Jak je to s batikovanými tričky

Vesmír…

Jóga a co od ní čekat

Svátek Vesak - Buddha Purnima - Visakah Puja

Jogailonek

Using Format