PRAVDA V KAPSE

Nevím, jestli jste to tak také měli, ale jako hodně mladá (protože mladá budu už napořád) jsem byla plná ideálů. Měla jsem pocit, že když se budu dobře dívat, hodně se učit, dostatečně snít a taky se snažit a makat na sobě, jednou to všechno budu mít zvládnuté. Ten život. Jednou to bude všechno v pořádku, tak, jak to chci, všechno do sebe zapadne a budu šťastná až na půdu. Jednou budu mít recept na život.
No a pak se mi ten život začal dít. Chvílemi to byla jízda na horské dráze. Prošla jsem si snad všechny dostupné cesty seberozvoje kromě šamanismu, věřila, že co si budu dost přát, to se stane. Někdy stalo, někdy nestalo. Přes docela velkou existenciální a potažmo i jógovou krizi mi tedy muselo zákonitě dojít, že věci se vždy nedějí, protože si je přejeme. Zato se vždy (ne)dějí, když je na ně správný čas a místo. Že to, čemu dáváme energii, to roste, ale někdy je energii místo lpění (rozuměj, lpění není nikdy dobrý nápad a to věděl už Patanjali) na přáních lepší věnovat pozorování toho, co se děje právě teď a naší volbě reakce na situace. Pracovat se svou energií. Vrátit se zpátky na začátek tam, kde to začalo. U nás samých. U našeho vědomého prožívání a u našeho bytí naživu. Se vším, co je. Bez iluzí, vzdušných zámků. Protože když si sundáme růžové brýle, uvidíme svět takový, jaký je. A on je nádherný, barevný, oči světlem zaslepující, smíchem hladící, něžný a radostný, ale taky je šedivý, bolavý, plný nenaplněných očekávání, smutku, chamtivosti, hněvu nebo závisti. A musíme s tím žít. 

 Teď už se pár let pohybuji po lince s výkyvy, které jsou spíše zanedbatelného charakteru, ale štěstí až na půdu se tomu říkat nedá, takové to samo od sebe. Spíš se jedná o příjemnou spokojenost a smíření a to za předpokladu, že dostatek svého času a vůle věnuji józe, běhu, plavání, chození bosky a kontaktu s přírodou. Pak jsem tak nějak blíž sama sobě a věci dávají smysl. Ale neznamená to, že mi život připadá jednodušší. Není totiž jednodušší, jen máme tak více nástrojů na to, jak s ním nakládat. Nic není zadarmo a jednoduché návody zpravidla nefungují. 

 Tuhle jsem se posadila na okraj Vltavy a dívala se na vodu. Slunce pálilo a horko vyvolávalo takový ten pocit něco mezi mdlem a příjemnou únavou, kdy věci začínají být JEDNO. A bylo mi trochu šťastně, trochu úzko, trochu bolavo a trochu to bylo všechno tak nějak hezky JEDNO. A seděla jsem tam s pocitem, že bych ty pocity měla nějak spravit, jen jsem věděla, že není jak. Že nevím jak. Že tu prostě jsou a i když ten důvod neznám, tak ho mají. A pak mi došlo, že nic spravovat nepotřebuji, že i když mezi tou radostí z podvečerního slunce a volného večera je i bolest, úzkost, stesk nebo klid, znamená to, že žiju. A to úplně stačí. Asi se tomu přijetí říká štěstí. A možná ne. Každopádně je za tím hodně práce, a stálo to za to. A ještě víc práce je přede mnou, počítám. Protože život nikdy nespí a nás nechá usnout jen na pár hodin denně. V životě jsou jisté dvě věci. Tou první je neustálá změna a tedy nejistota. Tou druhou je jistota, že dostáváme ty lekce, které potřebujeme, aby naše duše postoupila dál. A je na nás, jestli je to dobrá nebo špatná zpráva (podle toho se dělíme na optimisty a pesimisty). 

A tak věz, že: 

Smát se je skvělé. 

Plakat nevadí. 

Mít odvahu je paráda. 

Bát se je taky v pořádku. 

Dělat správné věci správně je cíl. 

Občas něco zvojtit je potřeba. 

Chybami se člověk učí. Jen když tu stejnou chybu uděláš podruhé, nedělej ji už potřetí. 

Někdy neexistuje ideální řešení. Někdy prostě musíš zvolit menší zlo. 

Ta nejtěžší rozhodnutí v životě musíš udělat sám. 

Jsou věci, které za tebe nikdo neudělá. 

Nikdo za tebe ráno neotevře oči. 

Nikdo se nepostará, aby tvoje tělo bylo zdravé. 

Nikdo za tebe nenajde pravdu ve tvém srdci, tu tvoji. A nikdo se za tebe za ni nepostaví, když to sám neuděláš. 

Nikdo tě neudělá šťastným, když na tom sám nezamakáš. 

Nikdo za tebe nepůjde za láskou světa kraj. 

Nikdo za tebe neřekne tvým dětem, že je máš rád. 

A nikdo za tebe nezazpívá hymnu, když je potřeba ji zazpívat. 

Brečet za tebe taky nikdo nebude.

Říkali ti, že jsi moc vážný, uvědomělý, hlučný, akční, pomalý nebo neumíš zpívat. Je to jedno, zapomeň na to. 

Důležité je, abys ty věděl, kým jsi. 

Podívej se do zrcadla a jednou už konečně pochop, že tohle je jediný člověk na světe, kterého máš u sebe napořád. Udělej si z něj přítele. 

Láska je všude. Začni se dívat. 

 Namaste.


POCKET TRUTH

I do not know if you were, but as very young (because I will be young forever) I was full of ideals. I had the feeling that if I watched the world around me, learned a lot, dreamt enough and tried hard, worked hard, I would master it once. I would master life. One day everything would be all right, the way I want it, all would fit together and I would be overwhelmed with happiness. One day I would have a recipe for life. Well, then that life started to happen to me. It was a roller-coaster ride. I have gone through all available paths of self-development, except for shamanism, believing that the wanting and wishing is enough for things to happen. Sometimes they happened, sometimes they did not. Naturally, through the fairly large existential and, of course, also yoga crisis, I must have come to the understanding that things did not always happen because we wish them to do so. But they always (do not) happen when the time and place are right for them. I learned that what we give energy to grows, but sometimes it is better to put energy, instead of clinging (please note here that clinging onto something is never good idea, and Patanjali knew it), into paying attention to what is happening now and our choice of reaction to the situation, into working with our energy. Into going back to the beginning, to where it started. It started with ourselves. We shall pay attention to our conscious experience and our being alive. With everything that is out there. Without illusions or castles built in the air. Because when we take off the pink glasses, we will see the world as it is. And it is beautiful, colourful, it is eyes blinding with light, funny, tender and joyful, but also grey, painful, full of unfulfilled expectations, sadness, greed, anger or envy. And we have to live with it. 

 For a few years, I have been folLowing a line with fluctuations of rather negligible character, but it is far away from living happily ever after. Rather, it is a pleasant satisfaction and acceptance, provided that enough time is devoted to yoga, running, swimming, walking the forests and contact with nature. Then I am somehow closer to myself and things make sense. But it does not mean that my life seems easier. It’s not easier, we only have more tools to handle it. Nothing is free, and simple recipes do not work. 

I sat down on the edge of the Vltava river and watched the water the other day. The sun was burning and the heat made me feel something between the faint and the pleasant fatigue when things began to become ONE. And I was a little happy, a little tight, a little sad, and I did not care a little all about it. And I was sitting there feeling I should fix those feelings, I just knew it was not possible. I did not know how. They were simply there, and although I did not know the reason, they just were there. And then I realized that I did not need to fix anything, just let it be, be it pain, anxiety, sorrow, or tranquility among the joy of the early evening sun and the free evening, it all meant I was alive. And that was enough. Maybe acceptance is called happiness. And maybe not. Anyway, a lot of work is behind it, and it was worth it. And even more work is ahead of me, I reckon, because life never sleeps and lets us fall asleep just for a few hours a day. There are two things which are certain in life. The first is constant change and therefore uncertainty. The other is the certainty that we are getting the lessons we need to keep our souls moving forward and up. And it is up to us to decide whether it is good or bad news (according to that we are divided into optimists and pessimists). 

 So, I know that: 

Laughing is great. 

Crying is not bad either. 

Having courage is great. 

To feel fear is alright too. 

Doing the right thing is the right thing to do. 

Occasionally, it is also needed to do something wrong. 

By mistake, we learn. Only if you make the same mistake for the second time do not make it for the third time. 

Sometimes there is no ideal solution. Sometimes you have to choose lesser evil. 

You have to make the hardest decisions in your life on your own. 

There are things that nobody will do for you.
 

Nobody will open your eyes in the morning.
 

No one will make your body healthy for you. 

No one will find the truth in your heart, the one which is yours. 

And no one’s going to stand up for it if you do not do it yourself. 

No one will make you happy if you do not work on it yourself. 

No one will travel the world to find true love for you. 

No one will tell your children that you love them for you. 

And no one will sing the national anthem for you when it is time to be heard. 

No one will cry for you either. 

They told you that you were too serious, conscious, noisy, active, slow or that you were not able to sing. It does not matter, forget it. 

The only thing which matter is that you know who you are. 

Look into the mirror, and finally realise that this is the only person in the world you have here with you forever. Make friends. 

Love is everywhere. Start watching. 

Namaste.

Bavilo Vás čtení? Sdílejte, lajkujte, diskutujte. 
Možná Vás budou zajímat i další související články:

Jóga srdce z módy nevychází

Shanti mantra Om Asato Ma Sadgamaya

Strach ze změny, aneb dům, do kterého zatéká

Hanuman Jayanti

Člověk není ostrov

Happy Holi

Štěstí je muška zlatá

Guru Mantra

Mantra Lokah Samastah Sukhino Bhavantu

Adventní čokoláda pro duši I: Naděje

Adventní čokoláda pro duši II: Mír

Adventní čokoláda pro duši III: Přátelství

Adventní čokoláda pro duši IV: Láska

Síla očisty: Ve zdravém těle zdravý duch

Nemoc jako informace

Diwali: Poslední zhasíná

Jin jóga: Cesta do hlubin jogínovy duše

Byl jednou jeden víkend

Chodidla jsou blízko země

Cti učitele svého: Guru Purnima

Kam kráčíme

Sbírejme plody až když jsou zralé

India All In One

Život je jako jízda na kole

Stačí málo…

Jen si tak plout

Za vším hledej ženu aneb Devět nocí

Nové pravidelné lekce

Sankalpa (záměr) aneb Jak si správně přát

Namaste…Zřím tě

Velký přehled jógových stylů aneb Jak je to s batikovanými tričky

Vesmír…

Jóga a co od ní čekat

Svátek Vesak - Buddha Purnima - Visakah Puja

Jogailonek

Using Format