CHODIDLA JSOU BLÍZKO ZEMĚ

Jak jde čas, pozoruji jisté paralely. Učitel může být kazatel. Klienti si k němu chodí pro pravidelné pokyny, dávku energie, neřku-li požehnání a přebírání stylu. Může být oblečen v drahém módním cvičebním oblečení. Říká, jak to dělat „správně“. S železnou pravidelností fotí své svěřence při meditaci a zásobuje sociální sítě vypulírovanými obrázky ve zkroucených pozicích. Bez něj praxe neexistuje. Ta domácí. Je to tak výhodné - stále se vrací. Jóga je jeho byznys. A ono to funguje. Nějakou dobu. Možná dlouho.

A pak je ten druhý. Učitel průvodce. Je trochu sám proti sobě. Žáky vede k vlastní praxi. Tak dlouho jim ukazuje, že kromě svého dechu nic nepotřebují, až přestanou potřebovat podložku a nakonec i jeho. Rozletí se do světa. A on? Zůstane. Šťasten, že našli svůj směr. Po letech si uvědomuje, že „správně“ ve smyslu geometrického tvaru pozice nebo jediné volby stravy či životního stylu pro každého neexistuje. „Správně“ je neviditelné a individuální a nevidí to nikdo kromě žáků samých. Nemá drahé oblečení (k čemu).  Spíš věří na to, že na praxi přijde ten, kdo tam má být. A oni přijdou, ti, co na ně cinkrlátka neplatí. Ti, co prohlédli. Jsou to ti, co hledají pravdu. Patrně jich nebudou davy. A nakonec ji najdou. Oni a on, spolu. Je to život.

Děcka, já vám nikdy nebudu říkat, že mě potřebujete, bylo by to proti něčemu, čemu doopravdy věřím. Nepotřebujete nic. Jenom dýchat a žít. Jestli něco chcete, to je z jiného soudku, viďte. Jestli jednou budu učit před sto lidmi, tak jediné, co mě napadne, bude, že to jsme na tom jako lidstvo už, páni, dobře (a bůhvíjestli)! Nebudu vás zaplétat do zamotaných obrazců, když ještě po letech sama stále znovu objevuji nové prožitky v bojovníkovi. V jednoduchosti je síla. Také jste si stejně všimli, že nejraději nefotím studenty, ale nohy (asi, že jsou blízko u Země) a krajinky, všechno ostatní vzniká spíše omylem. I na Instagramu je pro mne fotka jen způsob, jak přimět ostatní číst a tak inspirovat. Nu, v Indii zařvala taktéž má selfie tyčka (jak symbolické), nicméně pro vás jsem si pořídila teď stativ čistě proto, že mne fotky určitých pozic uklidňují. Třeba to máte také tak. Možná něco omylem vznikne. Až ho vybalím z krabičky. Do té doby…budu fotit…chodidla. A možná se zajíkat při zpěvu OMíčku jako dnes. A pak se tomu smát. A při třetí odučené hodině za den si plést ruce a nohy. Jsme jenom lidi a i to je život. A to mě na tom baví. Jinak by to přece byla nuda. Nádech – výdech. Jedno šantíčko na vás, drazí moji!

Bavilo Vás čtení? Sdílejte, lajkujte, diskutujte. 
Možná Vás budou zajímat i další související články:

Nemoc jako informace

Diwali: Poslední zhasíná

Jin jóga: Cesta do hlubin jogínovy duše

Cti učitele svého: Guru Purnima

Kam kráčíme

Sbírejme plody až když jsou zralé

India All In One

Život je jako jízda na kole

Stačí málo…

Jen si tak plout

Za vším hledej ženu aneb Devět nocí

Nové pravidelné lekce

Sankalpa (záměr) aneb Jak si správně přát

Namaste…Zřím tě

Velký přehled jógových stylů aneb Jak je to s batikovanými tričky

Vesmír…

Jóga a co od ní čekat

Svátek Vesak - Buddha Purnima - Visakah Puja

Jogailonek

Using Format