PO CESTĚ PROSTOTY

Onehdá se mne kamarád zeptal, proč jsem ještě nebyla v Latinské Americe, když jezdím po světě a mluvím španělsky. To je vlastně fakt. Povídám, nevím, možná proto, že je to pro mě jednoduché, že to můžu udělat kdykoli. Nejela jsem tam ze stejného důvodu (i když ta Kuba, mexické pyramidy a Machu Picchu stále čekají), ze kterého jsem za šest let studia na fakultě nezašla na židovský hřbitov, na který jsem se dívala z chodeb každý den, a vždycky se tam chtěla jít podívat. Protože jsem to mohla udělat kdykoli. Protože to bylo tak u nosu, tak jednoduché. Asi nepřekvapí, že léto před státnicemi mi došlo, že až skončím, bude to o dost těžší. Ještě jsem to stihla. 

Myslím, že pro to dělat si věci v životě komplikovanější než je třeba, mám zvláštní talent. Asi jsem podvědomě kdesi nabrala pocit, že když děláme jen jednoduché věci, které můžeme udělat kdykoli, nejsme dost dobří. A tak jsem odešla na školu do jiného města, čtyři roky se učila španělsky sama v čase, kdy v mém městě španělštinu učila jen jedna paní, a všichni si ťukali na čelo - jenže mě to bavilo, nakonec mě vzali. Pak jsem tu školu vystudovala, navrch si k tomu přidala další obor, a nakonec ani v jednom oboru nepracuji (i když ta láska zůstala a svým rodičům aspoň na Plaza Mayor objednám pořádné tapas a ne blafy pro turisty). Pro jistotu teď dělám něco úplně jiného, mám dvě práce a dojíždím. Také se starám o zahradu, dům a auto. Zatím žádná zvířena. Nejsem z těch, kteří našli toho pravého na první dobrou a zůstali s ním jednoduše celý život, i když si to celý život z celého srdce přeji. Zkušenosti jsem si pojistila několikerými pokusy. Naučilo mě to hodně, to ano. Hlavně o sobě. A když jedu do světa, vyberu si Asii, kde nikomu nerozumím, nevím, jak tam funguje doprava, a někdy ani nepřečtu nápisy na ulici, o kulturním rámci ani nemluvím. Pokud to nevíte, tak třeba Indie je země, kam když jedete, musíte při žádosti o vízum vyplnit, jakého jste vyznání. Kolonka „bez vyznání“ neexistuje, nejsou tam ani kolonky „věřím v sebe“ nebo „věřím v moudrost Života“. No, takže jsem tam napsala „hinduista“. O hinduismu toho beztak vím možná víc než o křesťanství. Nemít v Shanghaji na papírku napsáno čínsky slovo „letiště“, tak si mě tam asi nechali. Moje rodina z mých výletů padá do mdlob, i když už si pomalu zvykají.  

Asi ty vyšlapané cesty nejsou pro mě. I tu jógu bych mohla každý týden učit stejně, i tak by to fungovalo. Ale ne. Prostě to nějak neumím, zajímá mě lidské tělo, jak reaguje, kde všude se dá ještě jít víc do hloubky, co se ještě dá objevit, kde se můžeme rozvíjet, léčit, jak lépe pomoci. A tak to studium nikdy nekončí. 

Jenže, člověk stárne. Možná se i někdy stává moudřejším. Prostě docházejí mu věci, které dříve neviděl. Můj učitel říká, že osvícení můžeš dosáhnout jen jednou technikou. Jen mantrou OM. Nebo jen prostě sedět na zadnici a ztišit se. Nebo nicneděláním. Jak kdo. Přemýšlím nad tím, kolikrát v životě děláme věci komplikovaně, když ty jednoduché, které nás o sobě samých mohou tolik naučit, máme u nosu. A nevyužijeme je, protože je máme tak blízko a jsou tak snadné, že se jim můžeme věnovat kdykoli…a možná proto nikdy. 

Jako třeba náš dech, jen si jej všimnout během dne. Jen v tichosti sedět a dýchat. Učím se to a myslím, že mistrovství je nedaleko…jen několik tisíc let odsud! Dívat se. Dívat se, jako by tenhle den byl poslední, jako bychom si chtěli vše zapamatovat. Prý najednou v mých letech „umím“ kreslit. Není to tak. Přestala jsem se snažit kreslit, začala jsem se jen lépe dívat. Dívat se lidem do očí. Zpívat. Myslíme si, že musíme znát nějakou píseň a mít nějaký rozsah, a proto nezazpíváme ani jednu slabiku, přitom kvality zvuku, který jde od srdce, jsou tak léčivé. Spát. Kolik z nás jednoduše a dobře spí? Hledáme řešení v aplikacích na biorytmy a jiných vychytávkách, které nám míchají v těle koktejl, a ono by stačilo přes den něco ubrat, vypnout před spaním telefon, televizi, nekontrolovat email, zhasnout, chvíli být a dýchat, jít se zlehka projít. Přemýšlíme nad super-potravinami a zapomínáme na tu nejvíce léčivou pro naše buňky: čistou vodu. Umíme všechno testovat, změřit, vyhodnotit…ale zapomněli jsme u toho chodit na slunce. Říkat tomu, koho máme rádi, že ho máme rádi. Říkat, co si myslíme, a co cítíme. Žít v pravdě. 

Rozvíjet se má cenu. Hledat nové cesty je cenné a pro náš nervový systém a pohybovou soustavu zdravé. Postavit se výzvě nás dělá silnějšími a zkušenosti jsou naše největší bohatství. Ale někdy dělat věci jednoduše je nedocenitelné. 

I v jednoduchosti je hloubka. Možná je jednoduchost někdy ještě těžší než jsme mysleli. Možná když se dobře podíváme, zjistíme, že žít jednoduchý život není pro žádná ořezávátka. Zejména pokud máme tendence moc přemýšlet.
Možná tady místo tohoto článku měla být bílá stránka se třemi tečkami. Tak co z toho, co můžeme udělat kdykoli, protože je to jednoduché, uděláme dnes?  


ON THE PATH OF SIMPLICITY

The other day, my friend asked me why I had never been to Latin America, as I travel the world and speak Spanish. He is actually right. I said I did not know, maybe because it was easy for me to do it anytime. I did not go there for the same reason (although Cuba, the Mexican pyramids and Machu Picchu are still waiting), for which I did not go to the Jewish cemetery which I observed from the university hallways every day and always wanted to go to, for six years. Because I could do it at any time during my time at university. Because it was so simple. Not surprising that it was not until my last summer there when I realised it was better to go sooner or later. I made it in time. 

I think that I have a special talent for making things more complicated than necessary in my life. I guess I subconsciously arrived at some belief that when we do just the simple things we can do at any time, we are not good enough. Thus, I went to university to another city, learning Spanish for four years on my own when only one lady taught Spanish in my town, and all others thought I was kind of crazy. Then I got my master, added another study career just not to work in these fields in the end (although that love remains and at least I can order real tapas for my parents at Plaza Mayor, not that tourist stuff). Just to be sure, I’m doing something completely different, I have two jobs and I commute every day. I also take care of the garden, house and car. No animals yet. I am not one of those who have found the one and only at first try and have stayed with him for a lifetime, even though I have wished to do that all my life with all my heart. I have been gaining experience with several attempts instead. It taught me a lot, yes. Mainly about myself. And when I travel the world, I choose Asia, where I do not understand anyone, I do not know how the traffic works and sometimes I cannot read the inscriptions on the street, not even mentioning the cultural framework. If you do not know that, India is that kind of country where when you go to and apply for a visa, you are asked to fill in what religion you belong to. There is no “no religion” box, neither the “I believe in myself” or “I believe in the wisdom of Life” box. Well, so I wrote “hinduist”. I know more about Hinduism than about Christianity anyway, perhaps. If it was not for the Chinese word “airport” written in Shanghai on a paper in my pocket, I would probably have stayed there. My family is getting mad with fear about all this, even though they are getting used to it slowly. 

Simple paths are probably not for me. Even yoga could be taught the same simple way every week, it would still work. But no. I just do not know how to do it, I am interested in the human body, in how it works and reacts, where we can go deeper, what can still be discovered, where we can develop, how to help better. And so the study never ends. 

However, we get older. Maybe sometimes we get wiser too. We just get things we did not see before if we are lucky. So do I. My teacher says that you can get enlightened by using only one technique. Only mantra OM. Or simply sit on your butt and be silent. Or maybe by doing nothing. It depends. 

I wonder how many times we do things in a complicated way, when the simple ones that can teach us so much, are just there in front of our eyes. And we do not use them because we have them so close and it is so easy that we can use them at any time … and maybe therefore never. Like our breath, just to notice it during the day. Just to sit in silence and breathe quietly. I am learning it and I think the championship is near in sight … just a few thousand years away! To watch. To watch as if if this day was the last one, as if we wanted to remember everything. The say I can draw better now. It is not so. I stopped trying to draw, I just started to watch better. To look people in the eyes. To sing. We think we have to know a song, thus we do not sing a single syllable, while the qualities of the sound coming from the heart are so healing. To sleep. How many of us simply sleep well? We look for solutions in biorhythmic applications and other tricks that mix cocktail in our bodies, while it would be enough to take something out from our schedules, to turn off the phone, TV, not to check emails before sleep, take a moment to breathe, go for a walk. We think about superfoods and forget about the most curative product for our cells: pure water. We can test everything, measure, evaluate it … but we forgot to spend time under the sun. To tell whom we love that we love them. To say what we think and what we feel. To simply live in the truth. 

The evolution is worth it. Finding new ways is valuable and healthy for our nervous  and motion system. Facing challenges makes us stronger and our experience is our greatest asset. But sometimes doing things in simple way is of the highest value. In simplicity, depth is found. Perhaps simplicity is sometimes even more complicated than we thought. Maybe if we look close, we will see that living a simple life is not for weak people. Especially if we tend to think too much.
Maybe there should be just a white page with three dots instead of this article here.

So which of the things that can be done anytime, because they are simple and easy, are you going to pick today?  

Bavilo Vás čtení? Sdílejte, lajkujte, diskutujte. 
Možná Vás budou zajímat i další související články:

Stres a trauma jako potenciál transformace

Svět vzhůru nohama

Video pro uvolnění stresu: Protažení psoasu, prokrvení břicha a pánve

Bolestivá menstruace je volání těla o pomoc

Stand by you

Tělo a duše jedno jsou

Ranhojič

Light touch

Kdo jsi a kam kráčíš

Drop of Nothing

Energie nade vše

Oslava Ganéši - Ganesha Chathurthi

The Soul Ride

Prayer to the Universe

Pravda v kapse

Jóga srdce z módy nevychází

Shanti mantra Om Asato Ma Sadgamaya

Strach ze změny, aneb dům, do kterého zatéká

Hanuman Jayanti

Člověk není ostrov

Happy Holi

Štěstí je muška zlatá

Guru Mantra

Mantra Lokah Samastah Sukhino Bhavantu

Adventní čokoláda pro duši I: Naděje

Adventní čokoláda pro duši II: Mír

Adventní čokoláda pro duši III: Přátelství

Adventní čokoláda pro duši IV: Láska

Síla očisty: Ve zdravém těle zdravý duch

Nemoc jako informace

Diwali: Poslední zhasíná

Jin jóga: Cesta do hlubin jogínovy duše

Byl jednou jeden víkend

Chodidla jsou blízko země

Cti učitele svého: Guru Purnima

Kam kráčíme

Sbírejme plody až když jsou zralé

India All In One

Život je jako jízda na kole

Stačí málo…

Jen si tak plout

Za vším hledej ženu aneb Devět nocí

Nové pravidelné lekce

Sankalpa (záměr) aneb Jak si správně přát

Namaste…Zřím tě

Velký přehled jógových stylů aneb Jak je to s batikovanými tričky

Vesmír…

Jóga a co od ní čekat

Svátek Vesak - Buddha Purnima - Visakah Puja

Jogailonek

Using Format