V BOUŘI PEVNĚ STŮJ

February 7, 2019

Fičák je, když se tě vesmír snaží dostat tam, kde máš být. Už není čas do toho mluvit, jen zůstat u sebe, zůstat ve svém středu, zůstat stát pevně na zemi jako hora když se mění počasí. A snažit se věřit, že to dobře skončí 🤯🙏❤️

Vize je krásná věc. Záměr ještě hezčí. Pracuji s ním na vědomé i nevědomé úrovni a učím ostatní, jak na to. Ale za léta zkoumání a diskutování s mistry zkušenými a autoritou největší, jež se zove ŽIVOT, jsem došla k tomu objevnému zjištění, že jsou i věci, které pod kontrolou nemáme. Někdy je dobré poddat se tomu, co má být. Zkuste to někdy. Je to velké. A my se tak často snažíme jít proti zdi když vedle jsou dveře, “jen” vzít za kliku. Ještě ne, ještě to vydržím, vždyť je to rozumné. A ona to ta hlava ještě pár let utáhne, to je také prověřené. Ale stejně to, co má být, to, co jde z těla, z břicha, z duše (a záměrně neříkám pouze ze srdce, protože věřím, že moudrost našeho těla je ještě o mnoho dál než naše srdce), hlavou nepřetlačíš. V tom všem, co mi dává smysl, je práce s dechem, s energií, s fyzickým tělem, s prožíváním, s mikropohybem, s pozorností. Naše tělo ví první a je v něm hluboká moudrost. Poskytne nám tolik informací o nás samých, jako nedovede žádný přístroj ani terapeut. Jen vědět, jak s ním pracovat, jak se na ten poklad napojit. Práce s myslí je důležitá, ale výsledky jsou vidět až za delší dobu, naše hlava se starých vzorců drží jako by šlo o život. A má pravdu. Ono totiž o nic jiného než o život tady nejde. Věřím, že začít přes tělo, naši moudrou hmotu, jejíž fungování je někdy i nad chápání lékařů, přes hmotu, která má své vlastní vnitřní zákonitosti a vždy hraje pro nás, když jí to dovolíme, je správná cesta. Přes uvolněné tělo rychleji dojdeme ke své mysli, k všímavosti, vyššímu vědomí a najdeme cesty i do nevědomí nebo podvědomí, a tam jsou ty příběhy. Tam se mění osudy. Jediné, co potřebujeme udělat, je mít chuť ke změně.