NAMASTE…ZŘÍM TĚ.

„Ctím to místo v tobě, kde celý vesmír přebývá. Ctím to místo v Tobě, kde přebývá láska, pravda, světlo a mír. Když jsi na tomto místě v sobě, a já jsem na tomto místě v sobě, jsme jedno.“

Přišel nabílit zeď. Nedělal to poprvé, ale bylo vidět, že mnoho zkušeností nemá. Byl snaživý, ale protože neuměl česky, jeho projev a chápání byly omezené. Jednomu by brzy došla trpělivost a vzdal by to, mávnul rukou. Naštěstí ho včas napadla spásná myšlenka. „Do you speak English?,“ zeptal se. Položená otázka mu rozsvítila oči. Rozpovídal se. V Čechách je tři měsíce, česky moc neumí. Ve své zemi byl počítačový vědec. Cokoli to znamenalo. V jeho zemi je válka. Zabíjejí se tam lidé, měna je znehodnocena, práce není. Někdo by řekl „bojuj“. Ale za co? Té válce nerozumí. Nechápe, na které straně má stát. Nevybral si ten konflikt. Tak tedy odešel do úplně cizí země, jejímuž jazyku nerozumí. Zaplatil cenu nejvyšší. Lidé ho mají za hloupého, nezeptají se, jak se jmenuje, je pro ně poskok v montérkách. Někdo mu i závidí. Že je ochoten pracovat za nižší mzdu než místní. Z nouze. Říkají, že bere lidem práci. Možná. Ovšem je neviditelný. Nikoho tu neznal, přišel bez rodiny, jen pomalu si dělá známé. Je rád za pár korun, které si přivydělá, třeba bílením zdí. Ze všeho nejvíc je ale rád, když se na něj někdo podívá, a vidí jej. Usměje se. Zajímá se. Zeptá se na jméno. A doopravdy ho vidí. Nějak na té dlouhé cestě poztrácel všechno, čím byl. Jen pomalu nabývá zpět vlastní identitu. Bez ní zůstal nahý.

***

Každé ráno stojí u vchodu do metra. Každé ráno brzy vstává a stojí tam až do večera. Prodává Nový Prostor. Neúnavně se usmívá na kolemjdoucí a zdraví je v naději, že si koupí časopis. A lidé procházejí bez povšimnutí. Někteří jej zeširoka obejdou. Málokdo zvedne hlavu. Už je zná zpaměti. Některé už pozná z dálky. A oni stále dělají, že ho nevidí. Je neviditelný. Jak se to stalo? Každé ráno tudy prochází i jedna dívka. Jednoho dne jí to nedá a usměje se na něj. A najednou vidí tu radost v jeho tváři. Čert vezmi časopis. Ona ho vidí. Občas jí řekne, že jí to dneska moc sluší. Úsměv se rozlije i po její tváři. Dobré srdce nemůže nebýt vidět. Ti se srdcem na pravém místě se poznají v davu.

***

Jednou ze základních lidských potřeb je být viděn. Nebýt souzen, být přijat, být milován. Východ vidí jen vnitřní svět. Popírá vnější realitu, říká, že všechno, co je vně nás, je iluze. Západ vidí jen vnější svět. Popírá existenci vnitřního světa, duše, vědomí. Východu chybí technický pokrok, strádá materiálně. Západ má veškeré vymoženosti, přesto naplnění chybí. Jedni jsou chudí hmotou, druzí duchem. Nevidíme realitu ve své celistvosti. Nevidíme, jakou barvu mají stromy, květy, jaké jsou dlažební kostky na chodníku, mraky, či jakou barvu očí má náš kamarád, zda je v nich radost, smutek nebo lhostejnost. 

Bojíme se vidět. Máme strach, co uvidíme. A že si s tím nebudeme umět poradit. Ale o naši schopnost si s viděným poradit tady vůbec nejde. Jde pouze o to vidět. Poslouchat. Dát druhému pocit být viděn. Být (vy)slyšen.

Namaste.

Bavilo Vás čtení? Sdílejte, lajkujte, diskutujte. 
Možná Vás budou zajímat i další související články:

Nemoc jako informace

Diwali: Poslední zhasíná

Jin jóga: Cesta do hlubin jogínovy duše

Cti učitele svého: Guru Purnima

India All In One

Život je jako jízda na kole

Stačí málo…

Jen si tak plout

Za vším hledej ženu aneb Devět nocí

Nové pravidelné lekce

Sankalpa (záměr) aneb Jak si správně přát

Velký přehled jógových stylů aneb Jak je to s batikovanými tričky

Vesmír…

Jóga a co od ní čekat

Svátek Vesak - Buddha Purnima - Visakah Puja

Jogailonek

Using Format