INDIA ALL IN ONE

Indie. Člověk. Mnoho lidí. Hnědá barva. Mnoho barev. Růžová, fialová, červená, oranžová, modrá, žlutá, hořčicová, lososová, bílá…a všechny odstíny mé milované zelené. Všechny. Palmy i pole suchá jako troud ( a věřím, že rozvodněné řeky a propadlé silnice v období dešťů ). Čajové plantáže i dlouhé kilometry nádherných pláží, na kterých se nikdo nekoupe nejen proto, že jsou tak veliké vlny, ale i proto, že se to prostě nějak nedělá. Dlouhé kilometry silnic, které už mnohde nejsou jen zaprášenou polní cestou, ale kvalitní asfaltovou pokrývkou se sem tam dírou. Zdánlivě divoká doprava je tokem, který volně plyne, sice nikdy nezastavuje, ale absence jakéhokoli prudkého pohybu z něj dělá dopravu velmi bezpečnou. Ten pocit sounáležitosti s proudem a odvážné jasné a plynulé vykročení vpřed je vlastně mnohem bezpečnější než naše legrační lpění na iluzi jistoty a čekání na auto, které zastaví. Ten tok, plynulost a nejsoucno rychlé akce jsou všudypřítomné. Jen tak být. Nechat život se dít. Občas udělat pomalý pohyb zde a onde, posunout věci tu a tam a nechat je se stát. A ono to funguje. Zejména jako zrcadlo pro zrychlený západní svět. Všechno nakonec funguje. Opravdu. Vše dopadne jak má, dokonce i tak, jak vám lehkým pokýváním hlavy ze strany na stranu nesměle přislíbili. Tím, že budete nervózně sedět v čekárně pošty v domnění, že balík bude připraven k odeslání dříve než za slíbenou hodinu, ho nepopoženete. Opravdu. Možná si ale můžete zatím v klidu vypít darovanou masalu, kterou dostanete jen tak mimochodem, protože bílou holku tam moc často nevidí.

Říkali vám, že Indie je špinavá, všude mnoho lidí, mnoho pachů, mnoho bídy, hlavně se na nikoho neusmívat a nikomu nevěřit. Tak si v klidu sednete a uděláte dohodu se svou intuicí. A to, co zažijete, je Indie plná laskavých, vymydlených a usměvavých lidí, kteří by se rozkrájeli, aby vám mohli ve všem pomoci, obdarovávají vás kam přijdete, protože přece „buďte vítáni v mé zemi“. A pokud jste udělali nevědomky nějaké společenské faux pas, byli tak ohleduplní, že vám to taktně zamlčeli. Možná proto, že i vy máte úctu a netvrdíte jim, že to na Západě děláme jinak (lépe). Protože si to ani nemyslíte. Jedno jsme u nás zapomněli: cítit a jen tak být. S tím, co se právě děje. Výkonnost je naší mantrou. Ale energii manter, míst, posvátných rituálů a ani svou vlastní nejsme schopni cítit. Máme pocit, že ten, kdo neumí číst, a nemá hrstku titulů, je nevzdělaný. Jenže právě ten člověk možná pozná tsunami dříve než naše vědecké systémy. Neztratil spojení s přírodou.

Čím více vstřebávám dojmy, vzpomínám na všechny ty krásné duše, energeticky silná místa, zbídačelé vesnice, špinavá autobusová nádraží, otřesné veřejné záchodky, vypulírované obchůdky a rajská zapadnutá knihkupectví, trhy, kde ještě stále každý prodává jen tu jednu věc, kterou jeho rodina po generace zná nejlépe, řeky i s odpadky, kde se lidé i myjí, i domy s rozvodem vody z moderních vrtů, vymydlené procesí na cestě do chrámu v nažehlených košilích, palmy a troubící tuktuky, i poutníky u cesty jdoucí pěšky kilometry ve čtyřicetistupňovém vedru, záchranáře, co neumí plavat, zato poznají, která vlna je nebezpečná, rozhrkané autobusy za pár rupií i luxusní autokary s lehátky na spaní, neuvěřitelně pálivé a neuvěřitelné dobré karí a božský palak panýr, lime sodu a čaj, který je přece lepší s cukrem, i když ho nikdy sladký neobjednáte, védské rituály a ranní vstávání v ášramu, krávy na ulici a luxusní obchody se sárím, leštěné kovové nádobí v lidových jídelnách, banánové listy místo talířů, vtipné kluky z Kašmíru i nejroztomilejší indické děti s řeřavě černýma očima, tím víc mám pocit, že o té magické zemi nic nevím. Že zkušenost každého člověka na Zemi bude úplně jiná. Že každá ulice v Indii je jiná. Že je úplně jedno, kolik vám toho napovídají, kolik toho přečtete a jaká byla zkušenost tamtoho před vámi. Najednou jste v Indii, stojíte tam intelektuálně nazí, bez ponětí, jak se kdy zachovat. Rozum a srdce najednou zapomenou společnou řeč. A vám nezbyde než se spolehnout na šestý smysl. Proplout tím oceánem energie a věřit sobě i těm okolo vás, že se to moc nezadrhne.

A ono se to nezadrhne. Ono je to nádherné, zářivé, silné, srdce a oči otevírající, do morku tkání a duše pronikající putování, které vás změní. A je vám jasné, že to nemůžete nikomu vyprávět. Že vlastně nemáte co říct. Vaší odpovědí může být jen takové to PLNÉ NIC, o kterém říkám, že ho najdete v meditaci. Nic, které obsahuje vše. Celý vesmír. Všechny možnosti. Protože v Indii je celý vesmír.  


P.S. Pokud chcete Indii pomoci v udržitelném rozvoji, moudře (za rozumnou místní cenu) nakupujte služby a zboží. Rozhazovačnost turistů i původně dobře míněná může způsobit inflaci, která ve výsledku situaci chudé vrstvy obyvatelstva pouze zhorší. Pokud chcete pomoci výrazněji, zaměřte se na nějakou skvělou neziskovou organizaci, např. :

Případně pomozte nějaké konkrétní osobě osobně k dosažení snu (pomoc se školným, peníze na učební pomůcky, boty, kurz, atd.). Tak jak je Indie veliká, jsou v ní i veliké rozdíly. Najdete tedy i skvělé programátory, univerzitně vzdělané mozky i vesnické školy, kam chodí děti kilometry bez bot. Najdete vesnice, kde zcela chybí voda i místa, kde perfektně funguje kanalizace a bují stavba čističek odpadních vod či asfaltových silnic. Ekologie je tématem, kterému se v poslední době věnuje již mnoho pozornosti, Indie jde rychle kupředu, o to více je ale třeba pomoc poskytovat moudře.

Bavilo Vás čtení? Sdílejte, lajkujte, diskutujte. 
Možná Vás budou zajímat i další související články:

Nemoc jako informace

Diwali: Poslední zhasíná

Jin jóga: Cesta do hlubin jogínovy duše

Život je jako jízda na kole

Stačí málo…

Jen si tak plout

Za vším hledej ženu aneb Devět nocí

Nové pravidelné lekce

Sankalpa (záměr) aneb Jak si správně přát

Namaste…Zřím tě

Velký přehled jógových stylů aneb Jak je to s batikovanými tričky

Vesmír…

Jóga a co od ní čekat

Svátek Vesak - Buddha Purnima - Visakah Puja

Jogailonek

Using Format