ŠTĚSTÍ JE MUŠKA ZLATÁ

January 10, 2018

Štěstí! Co je štěstí? Muška jenom zlatá, která za večera kol tvé hlavy chvátá; oblétá ti skráně, v kadeři se kryje, v dlaně hlavu skládáš, ruka utlačí je.

Štěstí jako rosa na květech se skvěje, ale bludná noha náhle zašlápne je; zašlápnuto vzdechne, v oblacích se tratí, snad se jinovatkou na tvou kadeř vrátí…[1]

Někde mezi 52. a 53. minutou pravidelného desetikilometrového běhu si o Vánocích ani na sněhu ani na blátě na zlomek sekundy uvědomila, že není šťastná. Nesrazilo ji to na kolena. Ani ji to nezastavilo. Překvapilo ji to. Kdyby ten smutek neprostupoval v tu chvíli celou její bytost jako mléčná u země se neodbytně plížící mlha, skoro by si myslela, že se to děje někomu jinému. Ale ne, bylo to tady, hmatatelné a lezavé jako déšť, co jí začal kapat za límec. Věděla docela jistě, že by to přešlo, kdyby tam v tu chvíli byl někdo, kdo by ji vzal za ruku a řekl jí, že to bude dobré, ale nikdo takový nebyl. Už to znala. Už tam byla. Na tom místě podivné bezmoci s tím smutkem cokoli udělat. Už to niterné bláto bylo i horší. Když to přišlo kdysi poprvé, na kolena padla. Myslela si, že se nezvedne. Zvedla. To bylo jediné, co teď, spolu s dechem měla. Věděla, že to zase přejde. Že to zase zvládne. A že když neumíš něco změnit, jediné, co musíš udělat, je další krok, to je způsob, jak přežít. Přijmout to, co se děje, a čekat až to přejde.

…

Sat-čit-ánanda. Vědomé blažené bytí. Je cílem všech jogínů, posvátnou metou všech, kteří si pravidelně sedají do zkříženého sedu a bradu s ušlechtilým záměrem (sankalpou) jemně sklání k hrudní kosti, aby jednoho dne pocítili tu slastnou úlevu v hrudníku a nad obočím a dostali se na to nádherné místo v sobě, kde je tak dobře. Kde radost, štěstí, jiskra, láska a klid přebývají. Částečná úleva přichází relativně brzy. Život a reakce na životní překážky se nám mění před očima. Kde se vzal ten blahosklonný nadhled a snad až těžko uvěřitelná trpělivost? Najednou jde všechno podle plánu. Záměry se plní, tělo se koupe v blahodárném uvolnění, hrudník se dme všeobjímající láskou, milujeme všechno a všechny. Jenže co když je i tohle májá, iluze (Člověk si vlivem máji myslí, že může být šťastný v pomíjivém hmotném světě. Májá je příčinou utrpení člověka a jeho neschopnosti být šťastný. Vlivem máji člověk zapomíná na svou božskou podstatu a zaplétá se čím dále tím více do zákonitostí karmy. Májá je iluze, trik, přelud, který zmate člověka tak, že si myslí, že věčnost a štěstí lze najít uspokojením tužeb hmotného světa, který je ve skutečnosti pomíjivý a plný utrpení. Účelem védské literatury je vysvobození z tohoto vlivu. [2])?

Jaké věci doopravdy jsou, poznáme, když jednoho dne přestanou jít podle plánu. Znáte ten pocit, kdy záměr byl jasný, vaše energie do něj vložená snad nemohla být větší, přesto se to celé nějak pokazilo a ne a ne se vymotat ven? To, čemu naše mysl věří, to přitahuje. Jenže je velmi těžké udržet soustředění a mysl konzistentní. Cokoli, co se stane vně naší mysli, ovlivní náš systém víry. Naše mysl je jako neposedná opička, co skáče z místa na místo, a co chvíli ji zaujme něco jiného. Jakákoli chvíle nepozornosti tvoří to, čemu věříme. To, čemu věříme, to přitahujeme. To, čemu věříme, není nutně to, co si přejeme. Naše mysl se tedy v konečném důsledku podivuhodně točí sama ve svém vlastním kruhu. Dělá, co může, ale nikdy náš záměr neudrží stoprocentně. Zákon přitažlivosti je jakýmsi podzákonem zákona karmy – cokoli, co uděláme, vždy bude mít následky. Když žijeme ve vnějším materiálním světě, zabýváme se jen tím, co se týká nás samotných, budeme nutně vždy zklamáni a zklamáváni. Náš klid vždy bude narušován vnějším vlivy, vždy budeme zažívat stres. V práci, v naší rodině, společnosti. Budeme se s ním různě vypořádávat nebo od něj budeme utíkat, budeme se snažit nějak zabavit a nemyslet na něj. Ale nikdy jej neodstraníme. Práce se záměrem, zákonem přitažlivosti, je tedy pro začátečníky. Je to jako odloupnout první slupku cibule na cestě do hlubin tajemství Života. Je to jako když si koupíme puzzle a prohlédneme si obrázek na krabici a usmyslíme si, že tohle přece dáme dohromady. Nejsme žádná ořezávátka, že?

Druhou vrstvou je zákon karmy. To je ten moment, kdy se stavíme na hlavu a přesto nic nezměníme. Záměr nevyšel, naše přání zdánlivě nebyla vyslyšena a my máme pocit, jak kdyby se nám Někdo smál škodolibě do obličeje. Někdo ví moc dobře, proč to dělá a proč jsme dostali do života situace a překážky, které jsme dostali. Nám to ještě nedává smysl. Máme v ruce puzzle, kde velká část dílků chybí, vidíme obrysy, stíny, mlhu, ale ne celý obrázek. Netrpělivostí poposedáme, přijde vztek, bezmoc, nuda, chuť to vzdát, v lepším případě jít od toho, v horším už složené dílky rozprášit a vyhodit z okna. Ale co když zrovna nešlo o to puzzle? Co když jsme se měli naučit být trpělivějšími, pracovat s emocemi, nebo si jen všimnout, jaké má oči ten, kdo skládá s námi? Pokud jsme si již něco na meditačním polštáři odseděli, nebo se s námi život nemazlil, máme už nástroje, jak se s touto vrstvou vypořádat. Není jiná cesta než pokora a přijetí. Přijetí vyššího řádu. Důvěra a trpělivost. Povídejte mi o jednoduchosti. Povídejte mi o tom, že na józe je vše nádherné. Je to jinak, milí zlatí. Na životě a józe je nádherné a zároveň strašlivé, že jsou opravdové. A to je také to jediné, co naší duši slibovali, když přicházela na tento svět.

Teď doufáte, že to není vše, viďte. Je nás víc. Doufáte v kouzelný návod, jak z toho všeho ven. Jak se tam dostat. Do stavu vědomé a hlavně věčné blaženosti. Do místa, kde přestane platit zákon přitažlivosti i zákon karmy, protože už nejsou třeba. Jak vyzrát na mysl, která skáče z místa na místo a zamotává nás do spleti iluzí. Swámí Anand Krishna říká, že jediným řešením je dostat se za mysl [3]. Překročit ji. Dostat se vedle ní, za ni, oddat se tak božskému vedení nad námi a jednotě všeho míra. Jednotě a božské podstatě všeho živého. Tady už vystupujeme z království mysli a dostáváme se do říše duše. A úkolem duše není podřizovat se záměru. Úkolem duše je si hrát, hrát svou hru. Být spirituální neznamená odejít do lesů a eliminovat veškeré vnější vlivy a tak nabýt klid. Spiritualita neznamená, že naše problémy zmizí nebo jich bude méně. Být spirituální znamená rozšířit svůj pohled na realitu. Uvědomit si, že mé problémy nejsou jedinečné, na zeměkouli je několik miliard lidí a jistě někdo má na chlup stejný problém jako máme my. Co víc? Je obrovské množství lidí, kteří jsou na tom ještě mnohem hůř. Řešením není nevidět problémy, stále je potřeba se jimi zabývat, řešením je však se nad problémy povznést. Důvěřovat své duši a důvěřovat Životu a jeho lekcím.
Dle učení jógy existuje 5 vrstev vědomí, energetických obalů našeho těla:

1) Annamajakóša – Obal potravy, naše fyzické tělo.

2) Pránamajakóša – Obal životní energie.

3) Manómajakóša – Obal mysli. Je to vše, co potřebuje ke svému projevení mysl (naše myšlenky, pocity, emoce, naděje, očekávání, zklamání,…).

4) Vidžňánamajakóša - Vrozená inteligence (např. když novorozeně najde samo matčinu bradavku).

5) Anandamajakóša- Věčná blaženost, udržitelná a nekonečná radost, napojení duše na zdroj.

Pro představu v jakých vrstvách naší oloupané cibule se nacházíme, zákon přitažlivosti a karmy se vztahuje pouze na annamajakóšu, pránamajakóšu a manómajakóšu. Od vidžňánamajakóše dále už tyto zákony neplatí.

…

Sundala tenisky, propocené prádlo vložila do pračky a s úlevou si stoupla pod proud sprchy. Osušila se, oblékla a zadívala se do rohu místnosti. Stála tam, trpělivě, srolovaná, až přijde její čas. Pomalé pečlivé rozbalování a jógamatka trůní na podlaze. A v tu chvíli to naběhne. Pocit jednoty, odevzdání, vědomí a důvěra, že svět je stále ještě v pořádku. Úleva na hrudi a radost. Ne z toho, že je vše jednoduché a krásné. Z toho, že víme, jak si to krásné udělat a zůstat při tom tady a teď. A že občas zbloudíme z cesty? Jsme taky lidi, přece.

Přeji nám všem dost pokory na to přijmout to, co změnit nemůžeme a dost síly na to změnit to, co změnit můžeme.

_______________________

[1] Adolf Heyduk, Dědův odkaz.

[2] “Májá”, Wikipedia, https://cs.wikipedia.org/wiki/M%C3%A1j%C3%A1

[3] Swami Anand Krishna, How to Deal with Life Disappointments, https://www.youtube.com/watch?v=HATopoUVK0M

HAPPINESS IS A GOLDEN FLY

Somewhere between the 52nd and 53th minute of a regular ten-kilometre run, at Christmas, in the no snow and no mud kind of weather, for a fraction of a second, she noticed she was not happy. It did not hit her down to her knees. It did not stop her. She was surprised. If that sadness would not have been passing through her whole being at that moment like a milky fog near the ground, she would almost think it was happening to someone else. But no, it was here, tangible like the rain that was going down under her collar. She knew for sure that it would be over if there was someone at that moment who would hold her hand and told her everything would be fine, but there was no one. She already knew this feeling. She had already been there. In that place of strange helplessness of not being able to do anything with that sadness. The inner mud had already been worse though. When it first came, it smashed her down to her knees. She thought she would not be able to get up. She did though. It was the only thing she knew she had now, along with her breath, that experience of rising to her feet again. She knew everything would pass. That she could do it again. When you cannot change anything, all you have to do is to do the next step, that’s a way to survive. Accept what is going on and wait for it to let pass.

…

Sat-čit-ananda. The state of conscious bliss. It is the goal of all yogis, the sacred metaphysics of all who regularly sit in a crossed-legged position and a chin with a noble intention (sankalpa) gently bending to the sternum in order to feel one day relief in the chest and over the eyebrows and get into that wonderful inner place in where it feels so good. It is the place where joy, happiness, spark, love and peace dwell. Partial relief comes quite early. Life and responses to life challenges change in front of our eyes. Where does the condescending vision of life and perhaps the hardly believable patience come from? Suddenly, everything happens according to the plan. Intentions are fulfilled, body is bathed in beneficial relaxation, chest is full of love, we love everyone and everything. But what if this is just maya an illusion (Man thinks he can be happy in the transient material world, maya is the cause of man’s suffering and his inability to be happy. By the influence of maya, man forgets about his divine essence and engages himself further in the law of karma. Maya is a trick, a delusion that confuses a man by thinking that eternity and happiness can be found by the satisfaction of the desires of the material world, which is in fact transient and full of misery. The purpose of Vedic literature is the liberation from this influence [1])?

We know the real state of things, when one day they stop going according to the plan. Do you know the feeling when the intention was clear, your energy put in it could not have been bigger, but things somehow went wrong and you are hardly finding your way out? We attract what our mind believes to be true. But it is very difficult to keep focus and keep the mind consistent. Whatever happens outside of our mind will affect our belief system. Our mind is like a monkey that jumps from place to place, and turns around anything interesting enough. Any moment of lack of attention also creates what we believe, any doubt creates what we believe. What we believe we attract. What we believe is not necessarily what we want. Our mind is, then, wonderfully spinning in its own circle. It does what it can, but we never manage to keep our intention 100% clean. The Law of Attraction is a kind of subordinate to the law of karma - anything we do will always have consequences. When we live in the outer material world, we are only dealing with ourselves, and we will always be disappointed. Our peace will always be disturbed by external influence, we will always experience stress. At work, in our family, in society. We will deal with it in various ways or run away from it, we will try to get some fun and not think of it. But we will never remove it. From this point of view, to work with intention, and the law of attraction, is for beginners. It’s like peeling away the first skin of the onion on the way into the depths of the mystery of Life. It’s like buying a puzzle and looking at the picture on the box and thinking that we’ll put it together. A piece of cake, isn’t it?

The second layer is the law of karma. This is the moment when we do anything we can and yet things seem to slip out of our control. The intention did not materialise, our wishes seem to have not been heard, and we feel like somebody laughing at us in the face. Someone knows very well why things are as they are and why we have gotten into the situation and the obstacles we get. It does not make sense yet. We have a puzzle where a lot of pieces are missing, we see the edges, shadows, fog, but not the whole picture. We will have to deal with impatience, there will be anger, helplessness, boredom, the desire to give up, at best, to leave it, to disperse the pieces and throw them out of the window at worst. But what if it was not about the puzzle? What if we were to learn to become more patient, to learn to work with emotions, or to just notice what the eyes of the one who made up with us were like? If we have already sat down on the meditation cushion various times and often or have not had an easy life behind us, we have the tools to deal with this layer. There is no other way than humility and acceptance. Adoption of a higher order. Trust and patience. Tell me about simplicity. Tell me that yoga is all wonderful. It’s different, sweethearts. Life and yoga are both wonderful and horrible in the way because they are REAL. And that’s the only thing that our soul was promised when it came to this world.

Now you’re hoping it’s not all, I see. That there is more to it. You are hoping for a magical guide to get out of it all. How to get there. To the state of healing awareness and, above all, eternal bliss. To the place where the Law of Attraction and the Law of Karma cease to apply, because they are no longer needed. How to calm the mind that jumps from place to place and entangles us into a mess of illusions. Swami Anand Krishna says the only solution is to transcend the mind [2]. Get beyond the mind. To surrender to the divine guidance and overall unity of existence. The unity and divine essence of all living. Here we are get out of the kingdom of mind and get into the realm of the soul. And the task of the soul is not to obey the intention. The task of the soul is to play, to play its game. Being spiritual does not mean to go to the forests and eliminate all external influences and thus to get quiet. Spirituality does not mean that our problems will disappear or there will be less problems in the end. Being spiritual means extending your view of reality. To realise that our problems are not unique, there are billions of people on the globe, and surely someone has the same problem as we have. What more? There are a huge number of people who are even worse. The solution is not not to see problems, they still need to be addressed, but the solution is to raise above the problems. Trust your soul and trust life and its lessons. According to yoga teachings, there are 5 layers of consciousness, the energy packs of our body:

1) Annamayakosha - Food layer, our physical body.

2) Pranamayakosha – Life energy layer.

3) Manomayakosa – Mind layer. It is all which needs our mind to express itself (our thoughts, feelings, emotions, hopes, expectations, disappointments …).

4) Vidgnanamayakosa – Inherent intelligence (e.g. when the newborn baby finds the mother’s nipple).

5) Anandamayakosa- Eternal bliss layer, the layer of sustainable and endless joy, connecting the soul to the source.

To imagine the layers of our peeled onions, the law of attraction and karma applies only to annamayakosa, pranayakosa and manomayakosa. The laws of attraction and karma are no longer applicable to vignananamayakosa.

…

She pulled off the sneakers, put the sweaty laundry into the washing machine, and stepped under the relieving stream of water of the shower. She dried herself, dressed and stared into the corner of the room. It stood there, patiently, rolled up and waiting for her time to come. Just one slow careful unpacking and the yoga mat is crowning on the floor. And at that moment it is just instantly there. A feeling of unity, surrender, divine consciousness, and confidence that the world is still alright. Relief in the chest and joy. The relief does not come from thinking everything is simple and beautiful. The relief comes from the way of knowing how to create it all real and beautiful at the same time and stay in the here and now. Do we sometimes go astray? Yes we do. And so what? We’re just humans in the end, too.
I wish all of us enough humility to accept what we cannot change and enough strength to change what we can change.

_____________________

[1] “Májá”, Wikipedia, https://cs.wikipedia.org/wiki/M%C3%A1j%C3%A1

[2] Swami Anand Krishna, How to Deal with Life Disappointments, https://www.youtube.com/watch?v=HATopoUVK0M