JÓGA A CO OD NÍ ČEKAT

March 15, 2016

Jóga znamená spojení. Jak já ji vnímám, spojení sám se sebou a vědomí
jednoty s tím, co je okolo nás, že vše je propojeno. Cesta k vlastnímu nitru,
naší duši, srdci, vnitřní moudrosti, nalezení vlastního záměru a odevzdání se
do rukou čehosi nad námi, co bdí nad tím, abychom se na naší cestě naučili vše,
co budeme potřebovat, až dojdeme do cíle.

Jóga je také ale disciplína a síla vytrvat u něčeho, co je nám zrovna
nepříjemné, abychom se naučili překonávat překážky. Překážky (a také bolest) nás
totiž donutí žít v přítomnosti, možná více než štěstí a radost.

Vzpomeneme si, kdy jsme se naposledy obrátili k nějaké vyšší síle,
čemusi nad námi, s prosbou? Bylo to ve chvíli radosti nebo ve chvíli bolesti, bezmoci, smutku?
Kdybych se s Vámi vsadila, že znám správnou odpověď, asi bych vyhrála, že? Ne
nadarmo se říká, že když Bůh chce, abychom se k němu už konečně modlili, sešle
nám nějakou pěkně zapeklitou nepříjemnost. Protože teprve až když nemáme sílu,
odevzdáme se do rukou proudu a necháme věci plynout, přestaneme zběsile máchat
ručičkami okolo sebe ve snaze zvrátit nevyhnutelné, teprve potom necháme
událostem volný průběh. Jedno z velikých umění je nechat věci, ať se dějí. Vše
má svůj čas, místo, svuj cyklus, začátek a konec.

Druhý březnový týden našeho roku 2016 se sešly dva zajímavé svátky z
hlediska konce a začátku cyklů. Zajímavé to je zejména proto, že tyto dva
svátky jsou obvykle vzhledem k našemu kalendáři pohyblivé v datech.
Hinduistický Mahashivaratri, oslavující boha Šivu, a svátek konce roku a
začátku roku nového na Bali, Nyepi.

Bůh Šiva je jedním z nejdůležitějších hinduistických božstev, zbavuje
lidstvo nevědomosti a přináší mu světlo a moudrost. Také je mu přisuzována role
ničitele vesmíru, jež není tak negativní, jak by se mohlo na první pohled zdát.
Z hlediska mnoha životů, kterými hinduista prochází, tím vlastně Šiva umožňuje
znovustvoření světa a dalšího života.

Svátku Nyepi předchází den Tawur Kesanga, kdy se spalují veliké figury
Ogoh-ogoh, zhmotnění zlých duchů. Balijci symbolicky odevzdávají vše zlé, aby
se následující den pohroužili do meditace, usebrání a odpuštění. To je
podpořeno tím, že není dovoleno mluvit, nefunguje doprava, nikdo nevychází na
ulici, nerozsvěcují se světla ani nezapíná radio nebo televize. Kdyby totiž ostrov
vydal nějaký zvuk, duchové by se mohli vrátit, a takto se zajistí čistý nový
začátek.

My Češi máme jako národ víceméně ateistů jednu velkou výhodu. Snáze se nám věří v sebe. Bývá to ta nejjistější cesta.

Ono totiž ani štěstí není jaksi bez práce. A dobrý učitel jógy Vám
nebude mazat med kolem úst, nebude Vám slibovat věčné štěstí, méně problémů,
blaženost, absenci potíží či snad zázraky. Jóga je především práce. Dlouhodobé
úsilí a někdy také úsilí se o nic nesnažit, které bývá jedno z nejtěžsích,
zejména pokud v něm máme trpělivě vytrvat.

Moudrý učitel jógy ví, že možná jste nastoupili zdánlivě na cestu jógy,
protože Vás snad bolí záda, máte artrózu nebo se jen potřebujete protáhnout.
Nebude Vám to vymlouvat. Ale také ví, že se tak stalo, protože tam uvnitř jste
připraveni. Připraveni na cestu k sobě, připraveni podniknout tu nezbytnou
práci, která vede k tomu, že začneme mnohem více žít tady a teď místo věčného
přemítání o minulosti nebo budoucnosti, připraveni postavit se k nepříjemnostem
a potížím čelem, připraveni přijmout svá rozhodnutí, smutky i radosti, sami
sebe a stát si za sebou, připraveni zlepšit své vztahy s blízkými, i když to
může na začátku bolet, připraveni prožívat svůj život naplno, podávat lepší
pracovní výsledky díky lepší koncentraci. Připraveni jít si za štěstím. A připraveni
pochopit, že štěstí neznamená absenci problémů, ale vědění, že když jsme
dostali do života další překážku, je to proto, že máme na to ji zvládnout.

Moudrý učitel ví, že může být lepší jogín ten, který dokáže pár minut
bez hnutí pozorovat padající list ze stromu v plné pozornosti, než ten, který
si dá končetinu za krk. A také ví, že ta cesta je Vaše, a on má jen tu čest být
průvodcem.

Protože ale naše mysl je ohromně výkonný stroj, je
nejšikovnější na ni jít od lesa, tedy přes tělo. Přes fyzickou námahu a
procítění pozic se dostat k sobě. Takže pokud jste se teď lekli, že se Vám z
toho ztrácí ta fyzická praxe ásanových pozic, tak vězte, že ta tam vždy bude a
bude jí hodně. Tou, a dechem, to všechno začíná.

Vítejte.