CTI UČITELE SVÉHO: GURU PURNIMA

July 9, 2017

Guru Purnima je svátek, který se slaví dle indického a nepálského kalendáře. Slaví jej hinduisté, buddhisté a džainisté. Podle hinduistického kalendáře spadá na úplněk měsíce Ashadh (mezi červnem a srpnem našeho kalendáře).

Hinduisté věnují tento svátek mudrci, který se jmenoval Maharshi Veda Vyasa, věří se, že to byl on, kdo upravil posvátné hinduistické Védy a napsal např. epos Mahabharata. Pro buddhisty je svátek oslavou učitele Buddhy, neboť se věří, že první promluvu vynesl právě v tento den v Uttar Pradéši. Farmáři se často přidají s oslavou příchodu monzunů.

Svátek Guru Purnima je pro všechny lidi s otevřenou myslí svátek, který oslavuje všechny naše učitele. Slovo guru pochází ze sanskrtu. Gu znamená „temnota“ či „nevědomost“ a ru je ten/to, kdo nebo co temnotu odstraňuje, tedy vede nás za světlem, světlem se zde rozumí „poznání“, „pravda“. A tak vzdáváme hold všem učitelům v našem životě, kteří nám svítili na cestě za poznáním, věděním a moudrostí. Učitelé jsou nezbytnou součástí našich životů. Na indické akademické půdě se tento svátek slaví poděkováním všem bývalým učitelům.

Našimi učiteli ale nejsou jen učitelé, pro které máme pojmenování. Na cestě k poznání nás posouvají a nejvíce učí naši rodiče, sourozenci, partneři, děti, přátelé, kolegové, sousedi, politici, paní, která nám ráno prodává rohlíky, nebo pán, který nás veze autobusem do práce a zavře nám před nosem. Nejvíce nás učí situace, které nedovedeme ustát, kdy neudržíme svůj klid, kdy jsme vyhozeni z rovnováhy, kdy nám tluče srdce, i když si přejeme opak, kdy se nám zrychlí dech, aniž by nám to zdánlivě k něčemu bylo, kdy chceme uvnitř křičet, kdy vybuchneme doopravdy. Chvíle, kdy nám někdo ohrozí náš vlastní prostor, překročí hranice, zlomí srdce nebo když nám tečou slzy po tváři vyčerpáním. Když uděláme chybu, protože ty nás učí nejvíc. Okamžiky, kdy zjistíme, že nic není tak zlé, jako to v první chvíli vypadá. Možná je to lepší, možná nás to srazí na úplné dno. Ale ze dna už je cesta jen nahoru, věděli jste to? A co ty okamžiky, kdy víme, že je něco špatně, přesto jsme nic špatně neudělali? Je to ještě náš neklid? A nebo je cizí? Učí nás i momenty, kdy máme pocit, že něco není v pořádku a nevíme jasně proč. Když něco nevypadá v pořádku, většinou to v pořádku není, ať nám říkají cokoli, všimli jste si? Největším učitelem jsme my sami sobě. A když nastoupíme na cestu jógy, už není cesty zpět. Je to vlak na cestě za (sebe)poznáním, ze kterého už nejde vystoupit. Jakmile jsme nasedli, už musíme jet dál. Za zatáčkou čeká světlo.

A tak pojďme dnes oslavit všechny své učitele a hlavně toho v sobě slovy následující písně:

Jsem světlo, jsem světlo.

Nejsem to, co udělala má rodina

Nejsem hlasy v mé hlavě

Nejsem nitrem rozpadlým na kousky

Jsem světlo, jsem světlo.

Nejsem chybami, které jsem udělal, ani to, co mi způsobilo bolest

Nejsem ani troskami snů, které jsem nechal za sebou

Jsem světlo, jsem světlo.

Nejsem barvou mých očí

Nejsem kůží, kterou vidíš

Nedefinuje mne můj věk, ani má rasa.