POETRY: PEACE

Klid…je pro tu přemýšlivější část z nás často těžce odpracovanou komoditou. Většinou nenastává bez toho aniž bychom si něco odžili. Dnes bych chtěla vynést na světlo něco, o čem se ve veřejné jógové sféře málo mluví, ale mnoho z nás to prožilo. Ztráta jógové praxe. Abych to vyjádřila jasněji, ztratíte něco, co má být vaší kotvou na neklidném moři, vaším přístavem v bouři, něco, možná to poslední, co tady ve všem okolo, co se rozpadlo, bylo pro vás. A už není. Zní to strašidelně, že? Často se tak děje po velice nepříjemném zážitku nebo traumatizující zkušenosti. A děje se to i učitelům. A nemluví se o tom, celkem pochopitelně. Protože si každý myslí, že se to stalo jenom jemu a vlastně se za to stydí. Je teď špatný jogín? Protože doplazit se každé ráno na podložku je tak nepředstavitelně bolestivá představa? Čelit všemu zármutku, strachu, bolesti? Když tělo bolí tak, že jenom myšlenka na to, že se začne tělo protahovat vyvolává představu, že se to poslední, co drží pohromadě, úplně rozsype? Čelit všem těm myšlenkám, které nedají spát a když se zastavíme, budou ještě nesnesitelnější? Kdo by se mohl soustředit na dech? Dobrý jogín? Dobrý jogín by to jistě zvládnul…a už jsme v kruhu soudů a sebeobviňování. Nepomáhá to….Poznáváte to? 

 Tak moment… 

Dobrý jogín, milí, si to přestane vyčítat. Dobrý jogín pochopí, že to je proces. Že tělo, mysl a duše jsou v procesu léčení a udělá vše, aby to léčení podpořil. A jestli tělo a duše ví, že doplazit se na podložku je nad úroveň momentálních schopností, tak si tu pauzu dopřeje. A trpělivě počká, až se praxe sama vrátí. Protože ona se vrátí. Jednoho dne se vzbudíte a na tu podložku s vám bude chtít. Jóga tady není pro to, abychom si z ní vytvořili klec. Jóga je náš život. Cokoli s ním přichází. A pak přijde ten klid… 

—

 Peace … for the more thoughtful part of us it is often a heavily processed commodity. It does not usually happen without having passed through few difficult experiences. Today I would like to bring to light something that is little talked about in the public yoga sphere, but many of us have experienced it. The loss of yoga practice. To be clear, I speak about losing something whoch is supposed to be your anchor on the turbulent sea, your harbour in the storm, maybe the last thing that is supposed to stay when everything is falling apart for you. And it is suddenly not there. How scary is it? This often happens after a very unpleasant or traumatic experience. And it happens even to teachers. And quite understandably, noone speaks about it. Because everyone thinks it is just him/her, and (s)he is actually ashamed of it. Is s(he) a bad yogi now? Because it is so unimaginably painful to get up every morning and crawl on the mat? To face all sorrow, fear, pain? When the body hurts so much that only the thought of stretching the body raises the idea that the last thing that holds together will completely dissipate? To face all the thoughts that can not let us sleep and when we stop, they will be even more unbearable? Who could concentrate on breathing? A good yogi? A good yogi would certainly do it … and we are already in a circle of judgement and self-blaming. It does not help … Do you recognize that? 

So wait a moment … 

A good yogi, dears, will stop blaming him/herself. A good yogi will understand that this is a process. That the body, mind, and soul are in the process of healing and will do everything to support the healing. And if the body and the soul know that getting on the mat is above the level of momentum, then (s)he will take a break. And wait patiently for the practice to return. Because it will come back. One day (s)he will wake up and will want to get on the mat. Yoga is not here to create a cage. Yoga is our life. Whatever it takes. And then the peace comes…  

🍃🌺PEACE 🌺🍃

Sometimes… 

 to build things 

 you have to first dismantle 

 the old ones. 

 To get back to your essence 

 which has always been there 

 you have to go to pieces 

 based on external conditions 

 sometimes… 

 And when you allow 

 your inner wisdom 

 that rises from the ashes 

 to put all back together 

 you will find the peace 

 which has always been there 

 but you did not see it.